Vypadá to, že léto se bez utonulých neobejde. Přitom každý rok nás lékaři a další odborníci ve všech možných typech médií upozorňují, jak může být vodní živel nebezpečný. Přesto skáčeme do vody uhřátí, posilněni alkoholem, i když nevíme, co se skrývá na dně a jak je voda hluboká. To vše jsou nejčastější příčiny tonutí i jinak zdatných plavců. Zachraňovat tonoucího také nemůže každý, kdo umí plavat. Snad nebudete následují rady nikdy potřebovat, ale pro jistotou si je přečtěte. „Zachraňovat tonoucího může jen ten, kdo umí sám dobře plavat!“ říká Mgr. Vlastimil Mrákava, zdravotní bratr z Anesteziologicko-resuscitační kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze
Tonutí je specifická letní (nejen) a náhlá život ohrožující příhoda, která může člověka postihnout v každém věku. Podstatou tonutí je znemožnění dýchání. Rozdíl je v tom, zda k tonutí dochází ve slané či sladké vodě, proudící nebo stojaté, je-li voda čistá nebo špinavá (odpadní jímky apod.). Velkou roli hraje také jak moc je voda studená (ta bývá sekundárně výhodná – při podchlazení klesají nároky organismu na kyslík…), ale finálně vždy tento stav směřuje k zástavě dýchání, srdeční akce a k bezvědomí s nevyhnutelným poškozením mozku nedostatkem kyslíku.
Vytáhnout tonoucího z vody není jednoduché
V rámci první pomoci je třeba postiženého vytáhnout z vody. Ale musíme mít na paměti naše zdraví – i skvělý plavec může být ohrožen na životě topícím se. Je tedy lepší zachraňovat z loďky, člunu, lehátka nebo zachraňovat s něčím, čeho se tonoucí zachytí! Může to být například dětský plavací kruh nebo vesta. Zkrátka cokoliv, co plave, unese tonoucího a nás nebude stahovat pod vodu. Topící se člověk je totiž stresovaný, nedostatečně dýchá, „polyká andělíčky“
a zachytí se čehokoli! Pokud nemáme loďku nebo člun, tak se přibližujeme
k tonoucímu tak, aby nás neviděl, a zezadu jej uchopíme za hlavu a hrudník (jde o specifický hmat) nebo jakkoliv, aby nás neohrožoval a my s ním mohli plavat ke břehu.
Do vody k tonoucímu skáčeme vždy tak, abychom ho viděli, tedy po nohou. Pokud budeme skákat po hlavě, tak se může v době, když tonoucího neuvidíme (protože jsme pod vodou), ponořit a my nebudeme vědět, kde byl naposled, než se nad ním voda zavřela.
Jak poskytnout první pomoc
Je-li tonoucí v bezvědomí se zachovalou spontánní dechovou aktivitou, otáčíme jej do Rautekovy zotavovací polohy (stabilizovaná poloha na boku) a voláme zdravotnickou záchrannou službu. Je-li tonoucí již v bezvědomí a bez dechové aktivity, je třeba s ním začít co nejdříve dýchat – v loďce, ale i na hladině. Po vytažení na břeh poskytujeme první pomoc dle pravidel: tonoucí nedýchá – provádíme iniciálních pět vdechů a provádíme masáž hrudníku v poměru 30:2
(30 stlačení hrudníku : 2 vdechy) a to do příjezdu zdravotnické záchranné služby nebo do vyčerpání zachránců. Dojde-li k obnovení dechu a pulsu v průběhu resuscitace, otáčíme postiženého do stabilizované polohy na boku
a kontrolujeme dechovou aktivitu do příjezdu záchranné služby. Každý tonoucí musí být po resuscitaci vyšetřen lékařem.
Prevence – neskákejte do vody, kterou neznáte (hrozí úrazy), nepřeceňujte své síly, neskákejte do vody rozehřátí a uřícení (vstupujte do vody postupně). Pro mladší ročníky platí: nefrajeřit!
