Marek Najbrt rozehrál ve filmu Protektor (scénář Robert Geisler, Benjamin Tuček, Marek Najbrt) příběh osudového vztahu dvou lidí, kteří na pozadí válečného dramatu prožívají vlastní drama soukromé. V hlavních rolích riskantní hry o kariéru, cit, lidskou důstojnost a nakonec o život v temných časech Protektorátu uvidíte Janu Plodkovou a Marka Daniela.
O čem je Protektor
Rozhlasový reportér Emil Vrbata a herečka Hana jsou manželé. Píše se rok 1938, atraktivní Hana slaví první úspěchy ve filmu, je obletována ctiteli. Emil žárlí. Německá okupace a začátek války obrátí jejich životy naruby. Hana je konfrontována se svým židovským původem, z výšin nadějně rozběhnuté kariéry padá na dno společenského žebříčku.
Emil využije šanci zachránit a zároveň ovládnout Hanin život. Odmítne rozvod, v zájmu Haniny ochrany setrvá v „rasově smíšeném manželství“ a stane se hlasem německé propagandy. Smlouva s ďáblem si ale vybírá daň. Emilova sebeúcta se hroutí, láska k Haně se mění v „protektorství“, manželství se propadá do lhostejnosti.
Osud na Emila přichystal past. Na útěku od milenky ve spěchu ukradne cizí kolo a šlápne do pedálů. Jenže z rozhlasu už drnčí poplašná zpráva: „V Praze byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, jeden z pachatelů ujel z místa činu na bicyklu…“ Náhodný kontakt se zdánlivě banálním předmětem odstartuje Emilovu zběsilou jízdu o život, o odpuštění v očích milované ženy…
Hlavní představitelé o filmu:
Jana Plodková – představitelka Hany
Hana na začátku filmového příběhu zažívá vrchol své kariéry prvorepublikové hvězdy stříbrného plátna. Jak náročná byla příprava na tuto roli z hlediska dobových specifik?
Nijak zvlášť náročná nebyla. Snažila jsem se vidět co nejvíce hraných filmů z 30. – 40. let, abych měla nějaké povědomí o tehdejším jiném stylu herectví, což se, doufám ukázalo, když jsme točili scénu Hany a Fantla (kterého hraje Jiří Ornest). Jinak jsem přečetla veškerou dostupnou literaturu, ať už faktickou, či životopisy hvězd, abych se částečně přiblížila jejich vnímání tehdejší situace.
Vašeho osudového muže hraje Marek Daniel, váš bývalý kolega z HaDivadla. Byla spolupráce o to snazší?
Byla jsem velmi šťastná, když jsem se dozvěděla, že Emila hraje Marek. Spadl mi tím velký kámen ze srdce, protože jednak jsem okamžitě přestala myslet na intimní scény jako na jeden velký stud a jednak jsem z divadelní zkušenosti věděla, že v Markovi budu mít velkou oporu a dobrého hereckého partnera. Což je pro mě velmi důležité.
Marek Daniel – v roli Emila
Emil je profesí rozhlasový reportér. Velmi věrně působí váš způsob rozhlasové mluvy – volba výrazových prostředků, dikce. Jak náročná byla příprava?
Samozřejmě jsem se před natáčením snažil absorbovat alespoň zprostředkované dojmy z té doby. Četl jsem knížky, koukal na dobové dokumenty, poslouchal autentické rozhlasové nahrávky – ty na mě zapůsobily dost silně. Když člověk slyší reportéra, jak čte nebo odříkává naučené věty a je za tím cítit příšerný strach, aby neudělal chybu a neodnesl to on a jeho rodina. Některé příběhy jsou opravdu děsivé. Poslouchal jsem hlavně dobové zvukové dokumenty, abych se naučil používat způsob mluvy typický pro tehdejší rozhlasové reportéry.
Emil je pro vás první velkou filmovou rolí. Měl jste prostor na improvizaci – vstupoval jste do realizace se svými nápady?
Režisérovi Marku Najbrtovi záleží na co nejpřirozenějším, civilním projevu. Vybízel nás, abychom si dialogy, bude-li to zapotřebí, přizpůsobili. Ale nebylo to moc třeba, scénář je skvěle napsaný.
