K ověřování totožnosti, identifikaci či zabezpečení se stále častěji používají biometrické metody včetně duhovkové biometrie, laicky řečeno skenování duhovky. Například ve Spojených arabských emirátech imigrační úřady systém duhovkové autentizace používají už od roku 2001 a zkušební provoz byl zahájen i na některých letištích ve Velké Británii, v USA a Kanadě. Může skenování duhovky škodit? Zeptali jsme se odborníků. V porovnání s ostatními biometrickými identifikačními údaji (např. otisky prstů, geometrie ruky, geometrie obličeje, hlasové identifikaci nebo sítnicové biometrii) je duhovka unikátní, stabilní systém, navíc dokonale chráněný uvnitř oka. Přestože je struktura a barva duhovky do značné míry dědičná, v detailech se u každého jedince i u jednovaječných dvojčat vždy liší, včetně stranových odlišností jednoho páru.
Jak působí skenování duhovky? Nemůže při častějším používání poškodit zrak?
„Na bezpečnost duhovkové autentizace se mě občas ptají i naši klienti. Ale obavy jsou v tomto případě zbytečné. Na stejném principu jsou založeny i vyšetřovací metody, které využíváme při laserových operacích očí. Zjistilo se, že fotografie duhovky funguje jako naprosto unikátní mapa, nebo chcete-li, otisk prstu. Na základě dlouholetých výzkumů se například zjistilo, že vnitřní 2/3 duhovky se mění v korelaci s množstvím světla vstupujícím do oka, vnější 1/3 se prakticky nemění vůbec. Duhovka je tkáň, charakterizovaná svou strukturou, převládající barvou, střídáním různobarevných ploch, unikátních pigmentací apod..“
Jak to všechno probíhá?
„Potřebné informace získáme na podkladě vysokého rozlišení snímací kamery. Takto získaná fotografie je v rámci vyšetření podrobena analýze a na jejím základě jsou určeny markanty, podobně jako například u otisku prstů. Tím nejen identifikujeme pacienta, ale například máme šanci zjistit, zda se oko nevychyluje z optimální osy, nebo dokonce nerotuje. Provádíme-li totiž laserový chirurgický zákrok, i sebemenší rotace oproti předpokládané pozici oka by mohla zhoršit pooperační výsledek. U sedícího pacienta získáme vstupní snímek a analýzou hlavní body na duhovce. Následně speciální program přímo v laserovém zařízení vyhodnotí rozdíl mezi snímkem pacienta ležícího pod operačním mikroskopem a snímkem původním. Dodatečnou úpravou dat je proveden zákrok přesně tam, kde má být proveden,“ vysvětluje Prim. MUDr. Petr Novák, hlavní chirurg Refrakčního Centra Praha.
Co je vlastně duhovka?
Duhovka se nachází mezi rohovkou a nitrooční čočkou, je „barevnou“ částí oka, kterou je vidět, a která nás dělí na modrooké, hnědooké, zelenooké. O tom, jakou barvu mají naše oči, rozhoduje především koncentrace pigmentu melaninu v oční duhovce. Tak například, pokud duhovka obsahuje pigment na obou stranách, světlo vstupující do oka se odráží tak, že duhovka má hnědou barvu. V případě, kdy se na povrchu duhovky nenachází žádný pigment nebo jen ve velmi malém množství, světlo reaguje s šedými duhovkovými vlákny a duhovka tak získává modrou barvu.
Barvu očí může ovlivnit zdravotní stav, některá konkrétní onemocnění jako je například glaukom a dokonce i užívání léků. A stejně tak může zelený zákal nebo opakované záněty duhovky způsobit druhotné změny ve struktuře duhovky.
Takže se skenování duhovky nemusíme vůbec obávat?
„S ohledem na potřeby bezpečnosti se již dnes v některých zemích používá oční scan k identifikaci lidí. Výhodou scanu duhovky je, že se dá provést i při běžné šíři zornice a za běžného osvětlení v místnosti. Tím se liší například od scanu očního pozadí, který vyžaduje specifické podmínky – širší zornici. Při současném tempu zdokonalování technologií se z těchto metod může časem stát rutinní metoda identifikace…,“dodává doktor Novák.
