Konstruktéři současných automobilů vědí, že všechny silnice nejsou ve stejném stavu. Některé jsou posety desítkami výmolů, jiné sestávají pouze z kolejí vyjetých v hlíně a kamení. A při vývoji nového vozu je třeba myslet na to, že mnozí řidiči přejíždějí přes hluboké výmoly vysokou rychlostí a jiní zase nejsou ochotni změnit jízdní styl na silnicích s dlážděnou vozovkou. Týmy techniků ze zkušebních areálů v belgickém Lommelu i americkém Michiganu proto testují nové modely tak, aby byly použitelné na jakékoli silnici kdekoli na světě. V těchto areálech jsou simulovány nejrozmanitější provozní podmínky, od klasických silnic s občasným poškozením, jako tomu bývá v Evropě či Severní Americe, až po neupravené cesty, jejichž sjízdnost se dramaticky mění v závislosti na počasí. Takovýto druh komunikací je běžný v rozvíjejících se částech světa.
Veškeré nové modely značky Ford procházejí náročným vývojovým a testovacím programem, jehož smyslem je zajistit nejen prvotřídní úroveň cestovního komfortu pro všechny cestující na palubě, ale rovněž odolnost vůči zatížení, jemuž jsou jednotlivé součásti vozu při jízdě po nekvalitním povrchu vystaveny.
Ve zkušebním areálu u belgického města Lommel čekají na testované automobily ty nejnáročnější silnice včetně osmdesáti kilometrů testovacích tratí, z nichž mnohé byly postaveny speciálně proto, aby vystavily podvozek každého zkoušeného vozu maximálnímu namáhání.
„Vytvořili jsme na své trati jedny z nejhorších výmolů, jaké jsou v Evropě k nalezení. Pokud naše vozy projdou těmito testy, potom se jistě vypořádají prakticky se vším, na co mohou narazit na veřejných komunikacích,“ vysvětluje zkušební technik Eric-Jan Scharlee.
Jak Lommel, tak i obdobný areál společnosti Ford v americkém Michiganu dávají technikům k dispozici repliky skutečných silnic z různých oblastí světa. Návštěvníky belgického areálu například jistě překvapí dopravní značení naznačující, že se nacházejí tu ve Francii, tu ve Velké Británii nebo Spojených státech – a to vše na několika stovkách čtverečních metrů. Nejen samotný povrch vozovky, ale i okolní reálie jsou zde totiž napodobeny do nejmenších podrobností.
Vedle těchto simulovaných silnic světa však testované automobily musí absolvovat také jízdu přes uměle vytvořené výmoly, vybudované tak, aby na nich byly podvozkové skupiny vystaveny přesně stanovené zátěži. Inženýři z vývojových týmů mohou tímto způsobem měřit síly, jež na automobil působí, a zjistit tak, zda nový model odpovídá určeným požadavkům.
Nejinak je tomu v Michiganu: „Jezdíme na štěrku. Jezdíme na dláždění. Jezdíme na plný plyn. Dáváme tu autům do těla,“ řekl Dan Coleman, vedoucí organizační složky Global Durability Process z michiganského Dearbornu.
„Kritickým okamžikem pro podvozek je chvíle, kdy kolo z výmolu vyjíždí,“ vysvětlil Simon Mooney, zkušební technik z Technického střediska Ford v britském Duntonu. „Je to jako náraz do obrubníku. Testujeme všechny kombinace kol a pneumatik, které se na naše sériové modely montují, abychom si byli jisti, že to vydrží.“
Testování podvozku osobních vozidel má dvě fáze. V první z nich se simuluje extrémní zatížení, kterému jsou podvozkové skupiny vystaveny během životního cyklu vozu. Během druhé fáze se zájem techniků přesouvá na celé vozidlo, provádějí se jízdy vysokou rychlostí nebo naopak jízda po silnicích nižších tříd.
Zatížení během těchto testů je zaznamenáváno technicky vyspělým zařízením v hodnotě až 280 000 eur (přibližně 6,9 milionu Kč) na každé kolo. Když se započítá i speciální palubní výbava pro sběr a vyhodnocení dat, přesahuje hodnota kompletního zkušebního zařízení pro jeden vůz částku 1,7 milionu eur (42 milionů Kč).
