Pohled na kulturní a duchovní kořeny, z nichž vyrůstá současná ruská politika, nabízí novinka nakladatelství Vyšehrad. Literární historik Martin C. Putna vysvětluje hlavní body ruských kulturních a duchovních dějin, jež by měl znát každý Čech, který chce rozumět tomu, co se děje v Rusku dnes. „Po pádu komunistického režimu 1989 manželé Zadražilovi, Karel Štindl i další rusisté z ´šedé zóny´ či z disentu přišli jako (staro)noví vyučující na katedru rusistiky na pražské filosofické fakultě,“ píše Martin C. Putna v úvodu své knihy Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity a pokračuje: „Zde pak začali vštěpovat studentům nové pojetí české rusistiky: Český rusista nemá být tím, kdo miluje, obdivuje a do Čech chce přivádět všechno ruské; zvláště pak není podporovatelem ruského a sovětského imperialismu. Český rusista má být tím, kdo ruské kulturní souvislosti hluboce zná – a díky tomu je schopen je kriticky hodnotit…“
Putna naráží na problematiku českého pohlížení na Rusko, které má svoji dlouhou tradici, či spíše několik tradic. Od romanticky rusofilské (viz Kollárova báseň Slávy dcera, již M. C. Putna vloni vydal s komentářem jako historický dokument naivní rusofilie), přes kritickou a analytickou (K. H. Borovský: Obrazy z Rus; T. G. Masaryk: Rusko a Evropa), přes unionismus směřující k jednotě východní a západní církve, přes obdiv české levice (Nezval, Fučík ad.) až po disent, který se snažil v samizdatu uvádět překlady zakázaných ruských autorů (viz Solženicynovo Souostroví Gulag).
Na vybraných literárních a uměleckých dílech Putna vysvětluje hlavní body ruských kulturních a duchovních dějin, které vedly od svatého Vladimíra k Vladimiru Putinovi a od jurodivých k Pussy Riot. Devatenáct kapitol je pojmenováno podle jednotlivých historických proudů a epoch – „Rusí“: od „předdějin“ na řeckém Krymu přes Vikingskou Rus, pohanskou Rus, Kyjevskou Rus, Mongolskou Rus, Novgorodskou Rus či Litevskou Rus, přes „kontrakultury“ oponující bezduchému autoritářství Moskevské Rusi (jurodiví, staroobřadci) až po Petrohradskou Rus, revolucionářskou Rus (přičemž se nevyhýbá ani otázce účasti ruských Židů na revoluci) a sovětskou Rus. Jednotliví slavní autoři ruské kultury (Gogol, Dostojevskij, Berďajev, Tarkovskij, Solženicyn) jsou přitom vykládáni nikoliv jako izolovaní a nepochopitelní velikáni, ale jako představitelé širších kulturních proudů (pravoslavná romantika, pravoslavný reformismus). Zvláštní pozornost je věnována Ukrajině a Bílé Rusi, které jsou dnešními dědici staleté tradice „západního Ruska“, proevropské alternativy vůči izolacionismu a šovinismu Moskvy. Ze všech těchto kořenů pak autor objasňuje společenské zápasy současného Ruska.
Martin C. Putna (1968) je literární historik a kritik. Vystudoval klasickou filologii a slavistiku v Praze a teologii v Českých Budějovicích. Od roku 1991 přednáší na Karlově univerzitě v Praze, od roku 2013 je profesorem kulturní antropologie. Působil rovněž jako redaktor revue Souvislosti a jako ředitel Knihovny Václava Havla. Odborně se zabývá především vztahem kultury a náboženství. Vydal knihy Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848 –1918 (1998), Órigenés z Alexandrie: Kapitola z dějin vztahů mezi antikou a křesťanstvím (2001), Řecké nebe nad námi a antický košík: Studie ke druhému životu antiky v evropské kultuře (2006), Česká katolická literatura v kontextech 1918 –1945 (2010), Václav Havel, Duchovní portrét v rámu české kultury 20. století (2011), Křesťanství a homosexualita, Pokusy o integraci (2012) a několik dalších knih odborných i esejistických. Překládá z latiny, řečtiny, ruštiny, němčiny a angličtiny. Tato kniha volně navazuje na jeho rané práce, které vydal spolu s Miluší Zadražilovou: Rusko mimo Rusko. Dějiny a kultura ruské emigrace 1917–1991 (1993 –1994) a U řek babylonských. Antologie ruské emigrační poezie (1996).
Další informace na www.mcputna.cz.
