Ačkoliv jsou mobilní telefony otázkou posledních asi dvaceti let, jejich historie je mnohem bohatší a delší. Stejně tak historie baterií, díky nimž můžeme telefon přenášet z místa na místo, a nejsme už vázáni na zapojení do zásuvky. Předchůdce dnešního mobilu používaly už ve 40. letech 20. století taxislužby a policejní vozy. Telefon na autobaterii zvládl asi šest hovorů, než se vybil. I kvůli využití autobaterií byli navíc prapředci dnešních chytrých telefonů opravdu těžcí. V 50. letech minulého století vážil takový telefon přes 36 kilogramů.
Zásadní posun ve vývoji mobilních telefonů i baterií přinesla až 70. léta a práce Bellových laboratoří. V roce 1973 byl představen prototyp vylepšeného mobilu, jenž zvládl volat na větší vzdálenosti. Navíc vydržel fungovat až půl hodiny. Na 30 minut provozu ale připadalo deset hodin nabíjení. Ještě v 80. letech se přenosné telefony vyskytovaly především v automobilech, protože stále potřebovaly velký přísun energie. Zmenšení a prodloužení výdrže přinesla až 90. léta. Využívány byly nikl-kadmiové baterie, jež byly ale stále poměrně velké a těžké. Navíc se po několika nabitích životnost baterie začala významně zkracovat. Použití niklu a kadmia bylo problematické i ze dvou dalších důvodů. Jedním bylo rychlé zahřívání a vysoké teploty, kterých baterie dosahovala. Druhým bylo samotné kadmium, jež je toxické. Vznikal tak problém s likvidováním starých baterií.
Kvůli těmto problémům začali výzkumníci hledat vhodnější materiály, které by do baterií mohli použít. Na konci 90. let se proto přesunuli k nikl-metal hydridovým bateriím, jež jsou netoxické. Vydržely větší množství opakovaného nabíjení, navíc byly lehčí a užší, takže i samotné telefony mohly být menší a vzhledově blíže těm, jaké používáme dnes. Zároveň ale začaly růst nároky na množství funkcí telefonu, větší obrazovku či využití internetu a i tento typ baterií přestal být dostačující. Začaly se používat lithium-ionové baterie, které najdete ve svých telefonech i dnes. I ty už ale podle výrobců přestávají chytrým telefonům stačit. Budoucnost baterií je ale zatím nejasná. Výzkumníci se totiž musejí mnohému učit za pochodu. Často tak ohlásí průlomový objev, během pokusů se ale ukáže, že má nová technologie určité limity. Momentálně jsou velké naděje vkládány do silikonu. Grafit v anodě by mohl být také v budoucnu nahrazen sírou. Prosazovat se začínají i takzvané LiPo baterie, které jsou velmi lehké, dobře snáší opakované nabíjení a dokážou pojmout až o 40 % více energie.
Zdroj: BatteryShop.cz
