Od 19. července 2026 nesmějí velké podniky v Evropské unii ničit neprodané oblečení, oděvní doplňky a obuv. Na první pohled jde především o ekologické opatření namířené proti spalování nových výrobků. Pro obchodníky, výrobce a logistické společnosti ale znamená mnohem praktičtější změnu. Zboží, které dosud bylo možné vyřadit a předat k likvidaci, musí získat další přesně evidovaný směr. Vedle tradičního toku od příjmu přes sklad k zákazníkovi tak vzniká druhý, podstatně složitější tok neprodaných zásob a vratek.
Zákaz vychází z evropského nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků. Nejprve se vztahuje na velké podniky, od roku 2030 se má rozšířit také na středně velké společnosti. Neznamená absolutní zákaz odstranit jakýkoliv kus textilu. Pravidla počítají s odůvodněnými výjimkami například u výrobků, které jsou nebezpečné, vážně poškozené, padělané nebo jinak nevhodné pro další využití. Podnik však bude muset umět doložit, proč zboží vyřadil a co se s ním následně stalo.
„Podle dřívějšího odhadu Evropské agentury pro životní prostředí se v Evropě každoročně zničí přibližně pět až devět procent textilních výrobků určených k prodeji. To představuje zhruba 264 až 594 tisíc tun zboží. Část těchto výrobků se vůbec neprodá, další se vracejí z internetových obchodů nebo jsou vyřazeny kvůli drobné vadě, poškozenému obalu či konci sezony. Právě tyto kusy nově nesmějí automaticky zamířit k likvidaci,“ říká Adam Rožánek z obchodu Trenýrkárna.cz.
Jedna zóna pro vratky už nemusí stačit
Běžný sklad je uspořádán především tak, aby zboží co nejrychleji přijal, uložil, vychystal a expedoval. Zpětný tok bývá proti tomu podstatně méně předvídatelný. Do skladu přicházejí jednotlivé kusy v různém stavu, často bez původního obalu, s poškozenou visačkou nebo po krátkém použití. Každý z nich je nutné zkontrolovat a rozhodnout, zda se může vrátit do standardního prodeje. Sklad bude muset rozlišovat zboží vhodné k okamžitému naskladnění, prodeji se slevou, opravě, čištění, přebalení, darování, materiálovému využití nebo recyklaci. Samostatnou kategorii budou tvořit výrobky, jejichž další využití není možné a u nichž bude nutné doložit důvod případného zničení. Jedna univerzální zóna pro vratky proto nemusí dostačovat. Zboží čekající na kontrolu se nesmí smíchat s již posouzenými kusy ani s běžnou prodejnou zásobou. Opravitelné výrobky potřebují jiný režim než zboží určené charitativní organizaci nebo recyklačnímu partnerovi. V některých skladech proto vzniknou oddělené karanténní a třídicí plochy.
Nejdražší může být čekání na rozhodnutí
Klíčovou veličinou nebude jen počet zpracovaných kusů, ale také čas. U sezonního zboží hodnota zásoby rychle klesá. Zimní bunda, která se vrátí do nabídky během několika dnů, může být ještě prodána za většinu původní ceny. Pokud několik týdnů čeká na kontrolu, přebalení nebo schválení dalšího postupu, její obchodní hodnota může výrazně klesnout. Pracovník nemůže u každého kusu čekat na individuální stanovisko obchodního oddělení. Podle hodnoty výrobku, rozsahu poškození, nákladů na opravu a očekávané prodejnosti by mělo být předem určeno, zda se zboží vrátí do primárního prodeje, přesune do outletu, nabídne na sekundárním trhu nebo předá dalšímu partnerovi.
Zdroj a foto: Aspen PR
