Když Australský pilot F1 Daniel Ricciardo vyhrál svou první velkou cenu, na stupních vítězů své vítězství oslavil pitím šampaňského z boty, ve které odřídil celý závod. A nejen to, šumivé víno nabízel i soupeřům, což například trojnásobný mistr světa Lewis Hamilton označil za nechutné. Rituál přezdívaný jako „shoey“ ale zdaleka nepatří mezi nejbizarnější šílenosti, které mezi sportovci najdete.
Nejznámější rituál? Haka v podání All Blacks
To, že se hokejisté během vyřazovacích bojů neholí, patří mezi nejčastěji používané sportovní rituály. Ve fotbale jsou světoznámé především oslavné tanečky afrických fotbalistů, kterými různé domorodé kmeny uctívají všelijaká božstva. Zřejmě nejpopulárnějším rituálem, který je v kolektivních sportech využíván, je Haka. Jde o maorský tanec, který novozélandský ragbyový tým využívá k zastrašení soupeře. Tradice praví, že pokud se soupeř zlověstného křičení, fanatických výrazů a symbolických výhružek smrti nezalekne, získá si respekt týmu All Blacks.
Ani veslaři nezaostávají
Jedna z nejstarších tradic v kolektivních sportech je ta z veslování. Tradice veslařských sak (rowing blazers) je známá již z 19. století, je tedy více než stoletá. I když se to dnes zdá nemyslitelné, sako a kalhoty patřily k původnímu tréninkovému oblečení britských univerzit. To úplně první, ve kterém nastupovali veslaři z Cambridge, mělo červenou barvu (z angličtiny blazing red – odtud pojmenování blazer). „S blazery je spojená celá řada rituálů a to především ve Velké Británii a v Holandsku. Když se řekne blazer, tak si člověk představí pěkné sako používané při společenských akcích. Ale v našem sportu jsou tato saka často špinavá a propálená. Veslaři v nich dokonce plavou nebo skáčou přes oheň. Zároveň se dědí z generace na generaci, takže často veslařům vůbec nepadnou. Některé kluby dokonce mají takové zásady, že dokud majitelé blazerů nevyhrají nějaký významný závod, tak je nesmí čistit ani prát. No a to se některým veslařům nepodaří celý život, takže si dokážete představit, jak asi tito sportovci v blazerech vypadají,“ říká s úsměvem Dušan Macháček, předseda Českého veslařského svazu a doplňuje: „Do České republiky dorazila tato tradice s blazery teprve nedávno. Na letošních Primátorkách se v nich některé kluby představí teprve potřetí.“
Největší přehled šíleností najdete v tenisovém prostředí
Je zajímavé, že mnohem více rituálů najdete u sportovců, kteří se věnují individuálním disciplínám. Nejmarkantněji jsou pověry a rituály rozšířené mezi tenisty. Výjimky nenajdeme ani mezi naprostými legendami. Právě Serena Williamsová když na turnaji vyhrává, tak nemění ani nepere svoje ponožky. Svou roli ale hrají i čísla. Například Roger Federer nedá dopustit na „osmičku“. V opakovaných záběrech si můžete všimnout, že mezi jednotlivými gamy si otírá pot celkem osmkrát, musí mít připravených osm lahví s pitím a nepřekvapí, že v jeho tašce najdeme vždy osm raket. K pobavení slouží i rituál Gorana Ivaniševiče z Wimbledonu 2001, který nakonec vyhrál. Chorvat totiž před prvním kolem zahlédl dětský pořad Teletubbies, po vítězství si na tento moment vzpomněl a tuto pohádku si pouštěl před každým dalším zápasem. Nakonec tak získal svůj jediný Grandslamový titul.
Kdo nemá rituál, nevyhrává
Svůj rituál má de facto každá hvězda světového sportu. Michael Jordan, aby neurazil basketbalové bohy, nosil trenky svého univerzitního týmu. Cristiano Ronaldo nemůže vstoupit do druhého poločasu fotbalového utkání, aniž by alespoň lehce nezměnil svůj účes. Golfoví fanoušci si ani neumí představit nedělní finálové kolo bez toho, aby Tiger Woods na sobě neměl červenou polokošili. Vždycky se ale nejednalo pouze o rituály. Například Davidu Beckhamovi byla diagnostikována OCD (obsedantně-kompulzivní porucha), kvůli které byl schopen své hotelové pokoje přeorganizovávat tak dlouho, že před důležitými utkáními ani nespal. V důsledku těchto kuriozit už ani nezmiňujeme základní rituály, mezi které patří například pomodlení se před zápasem, vstupování na hřiště pravou nohou nebo poklepání brankových konstrukcí pro štěstí.
