V létě již mnoho našich spoluobčanů vyměnilo tradiční pobyty u moře v Chorvatsku za baltské pobřeží Polska, které je, když vyjde počasí, kouzelné a hlavně levnější, lidé jsou tu přátelští a nabídka ubytování a služeb pestrá a strava bohatá a rozmanitá. Co ale dělat po zbytek roku, kam jezdit na výlety za poznáním nebo odpočinkem? Je to jednoduché – polské Dolní Slezsko je blíž než byste si pomysleli a na nás se vysloveně těší. Nevěříte? Tak jsme tento kraj s centrem v Jelení Hoře projeli a přinášíme zážitky a dojmy z krásného výletu.
Za Harrachovem po pár kilometrech lehce do kopce přejeme česko-polskou hranici, kvalitní klikatou silničkou přes Sklářskou Porebu a Piechovice sjedeme do roviny. Před námi se otevírá krajina přímo posetá termálními lázněmi, hrady, zámky a paláci. Tomuto pohádkovému údolí se říká „země sta zámků a zahrad“.
První delší zastávku si uděláme v Jelení Hoře, asi 35 kilometrů od Harrachova. Je to ideální výchozí bod pro výlety do okolí. Historické centrum města s Radničním náměstím a zachovalými měšťanskými domy s podloubím lákají k návštěvě a občerstvení v mnoha kavárnách. Kdysi se odsud vyvážely jemné lněné tkaniny do mnoha zemí světa, s nástupem průmyslové výroby v textilním odvětví ale místní ruční výroba hodně utrpěla.
Rozhodně za návštěvu stojí Krkonošské muzeum s ohromnými sbírkami skleněných exponátů místních sklářů. Je to totiž největší sbírka uměleckého skla v Polsku. Prohlédnout si a osobně projít je možné i dokonalý model krkonošské roubenky, jakož i dům bohatého měšťana. Kromě krásně udržovaného historického centra je zvláště pro nás, české návštěvníky velkým lákadlem nedaleké obchodní centrum Galeria Sudecka, vyplatí se rezervovat si zde dost času na výhodné nákupy i případné občerstvení.
A nyní vyrážíme do okolí. Prvním cílem je zámek a statek Lomnica asi 5 kilometrů od Jelení Hory. Od středověku zde stával hrad, od roku 1650 byla Lomnica ve vlastnictví rakouského rodu von Thomagnini, který palác přestavěl do barokní podoby. V letech 1738 až 1811 byla Lomnica jediným centrem výroby slavného slezského plátna. Od roku 1835 je vlastníkem rodina von Küsterů, která přestavěla palác v klasicistním stylu a založila krajinářský park. Rodina žila v Lomnici do konce války, ale v roce 1945 majetek převzal stát. Nějakou dobu palác sloužil jako škola, pak jen chátral. Záchrana přišla v roce 1991, kdy opět rodina von Küsterových koupila od státu už jen zříceniny bývalého paláce, statek i park. Je to příběh téměř jako z pohádky…
Co se tu nachází dnes? Přespat se dá v komfortních pokojích hotelu v tzv. Malém zámku a navštívit zámeckou restauraci se znamenitými regionálními pochoutkami. Na krkonošské sjezdovky je to v zimě odsud jen 13 kilometrů, zato v létě při procházce romantickým devítihektarovým parkem můžete obdivovat květinové záhony, kuchyňskou zahradu a dát si pak čaj s dortem na zahradní terase. Doporučujeme také navštívit muzeum ve Velkém zámku s 18 historickými sály a výstavou „Tři století života na zámku Lomnica“ nebo evangelickou modlitebnu, obchod se lněnými látkami a ubrusy v bývalé sýpce anebo koupit něco z bohatého výběru zemědělských produktů ve Staré stáji.
A teď trochu jinak. Už jste slyšeli o kozí zmrzlině? A o kozích sýrech? Tak o těch určitě. Jedeme se podívat do nedaleké Lomnické mléčné haly, kde nás vítá majitelka paní Sokolowská a hned nás ujišťuje, že pro ty, kdo kozí sýry jaksi nemusí, nabízejí také kravské sýry.
Ukazuje nám i výrobu oddělenou sklem od prodejny a doporučuje lokální vína k jednotlivým sýrům. Přestože normálně kozí sýry zásadně nejím, dal jsem se přemluvit a ochutnal (ovšem s doprovodem červeného vína).
Měl jsem hned takový pocit, že měním názor na kozí pochutinu, najednou mi připadala lahodná, jemná, příjemná, vůbec mi tzv. nesmrděla jako dosud. To jsou věci… Ovšem na kozí zmrzlinu jsem si netroufl, možná při příští návštěvě, kterou jsem majitelce nadšeně slíbil.
Dál je na programu návštěva farmy na pstruhy v Myslakowicích. To je budeme jako lovit a pak zabíjet, vykosťovat, smažit, péct? A jíst? Jsme z toho co bude následovat trochu rozhození a zároveň zvědaví, nevíme, co nás opravdu čeká. Přijíždíme na farmu, která se nazývá Pstruží sídliště, okolo jsou rybníky a sádky… Ale všechno se vyvíjí dobře, nejdřív jsme pozváni do restaurace na předkrm z ryb a místní pivo, následuje půlka pstruha s hranolkami, jídlo je lahodné, pečené v peci na másle a v bylinkách, bez kostí, prostě lahůdka. Samozřejmá je i doprovodná miska se zeleninou, bílé a červené zelí, nakrouhaná mrkev. Už si zvykáme, že dostatek zeleniny je v Polsku obvyklá příloha ke každému jídlu.
Následuje prohlídka celé farmy, majitel nám ukazuje, jak a kde ryby chová, v sádkách proudí pořád čistá voda provzdušňovaná kyslíkem. Kvalita ryb je tu na prvním místě. Je to totiž rodinný podnik s restaurací vedenou již 14 let.
Na řadě je návštěva Ornamentální farmy v Bukowci. Disponuje 120 hektary přírodního, ale krásně upraveného parku s rybníky uprostřed Jelenohorské kotliny. V parku jsou rozmístěny pavilony s vyhlídkou na Krkonoše, a to Čajovna, Dům rybáře, Dům Opatství a Vyhlídková věž. Najdete zde i multimediální muzeum Tajemný les, kde se děti seznámí s místní faunou a flórou. Samozřejmostí je občerstvení v kavárně obnoveného statku a možnost ubytování v moderních apartmánech.
A pomalu se obracíme zpátky směr Česká republika. V Piechowicích se zastavujeme ve sklářské huti, jejíž vznik se datuje do poloviny 19. století. Ještě před tím, než tu vznikla sklárna, fungovala na stejném místě brusírna skla a později se zde vyráběly skleněné lustry a zrcadla. V poválečném období se zboží značky Julia stalo součástí polských domácností, průvodce dokonce zdůrazňuje, že každý měl doma na televizním přijímači vystavenou rybu z barevného skla pocházející z místní sklárny. Návštěvníci si mohou projít celou sklárnu a prohlédnout každou fázi výroby, zúčastnit se odborných workshopů a ve dvou obchůdcích si nakoupit krásné sklo od broušených skleniček, pohárů a váz až po barevné figurky.
Poslední zastávkou je zámek Pakoszow. Jde o pozdně barokní zámek, zajímavé zde bylo spojení zámeckého charakteru s funkčním využitím budovy jako bělírny lnu. Budova je obklopena rozsáhlým areálem o rozloze cca 18,5 hektarů, na okolních loukách se rozkládaly a sušily lněné látky, které se předtím namáčely a přepíraly v kádích. Proto zde dosud není mnoho stromů, nýbrž právě velké a malebné louky. Po válce byli majitelé polskými úřady vyvlastněni a zámek byl pak využíván i jako dětský domov. V roce 2005 se podařilo vnukovi poslední majitelky, Hagenu Hartmannovi, budovu odkoupit a v letech 2008 – 2012 upravit pro hotelové účely, zrenovovat a rozšířit. Nejcennější místností je tzv. pánský salón se zachovalým pískovcovým krbem a delfskými kachlemi z 18. století. Od roku 2012 je objekt provozován jako luxusní 5hvězdičkový hotel s restaurací, wellness a spa zařízením.
Tak to bylo jen několik míst, která stojí zato v polském Dolním Slezsku navštívit, prozkoumat nebo si tu jen prostě odpočinout a načerpat novou energii. Svět se mění závratnou rychlostí, ale tady najdeme místa a lidi, pro které mají po generace předávané zvyky, recepty nebo postupy velký význam. Říkáme tomu tradice – nastává tedy čas na celý karneval tradic.
Autor: Josef Žídek
Foto: archiv autora
