Úmrtí na kardiovaskulární onemocnění patří u nás pořád k nejčastějším, přesto je aktuální situace poměrně příznivá. Ubývá infarktů a mozkových příhod, navíc je dnes Česká republika na prvním místě v Evropě v jejich záchytu a léčení.
Česká kardiologie se za posledních pětadvacet let hodně změnila. Typický pacient, 45–50letý muž s infarktem myokardu, měl začátkem devadesátých let minulého století jedinou možnost. Dva až tři týdny hospitalizace v klidu s medikamentózní léčbou, která neřešila podstatu nemoci, jen tlumila příznaky. Prognóza také nebyla úplně dobrá: úmrtnost na akutní infarkt se v té době pohybovala mezi 10 – 15 % případů.
„Vývoj léčby infarktu prodělal za 25 let neuvěřitelné proměny. Vše je precizně a efektivně zorganizováno, léčba tak intenzívní, že si pacient ani moc neuvědomuje, co se s ním děje a jak vážný stav překonává. U běžného, nekomplikovaného infarktu odchází maximálně po pěti dnech hospitalizace do domácího léčení. Má stanovenou sekundární prevenci, tedy další postup léčby a farmakoterapii přímo na tělo. Jeho prognóza je výrazně lepší. Když se dostane přímo do kardiovaskulárního centra, mortalita se pohybuje kolem 4 %,“ vysvětluje prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze.
Léčba je na vysoké úrovni, počet pacientů ale pořád není zrovna povzbudivý. Podle posledních dat Evropské kardiologické společnosti jsme v úmrtnosti na nemoci srdce a cév na pátém místě od konce v rámci zemí EU. „Když se opět vrátíme do historie, dřív přicházeli pacienti o deset let mladší, dnes jsou ve věku spíš 60 – 70 let či starší, proto mají častěji a víc dalších nemocí, jež léčbu komplikují. Vlastně naše schopnost léčby infarktu způsobuje paradoxně to, že pacienti přežijí první, druhý infarkt a zemřou na srdeční selhání. To se stalo epidemií 21. století,“ dodává prof. Linhart.
Prevence se skloňuje ve všech pádech
Kromě srdečních selhání způsobuje velkou zátěž cukrovka či vysoký krevní tlak. Je jen málo zemí, kde je víc hypertoniků, než u nás. U hypertenze je problém, že z drtivé většiny nebolí. „Největším úskalím populace i nás kardiologů je hypertoniky najít, diagnostikovat, správně léčit a vysvětlit jim, že je třeba dodržovat režimová opatření, zdůrazňuje prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., předseda České kardiologické společnosti a přednosta I. interní a kardiologické kliniky FN v Olomouci. Pro diabetiky je dobrou zprávou, že existují data, která ukazují, jak moderně léčený diabetes dokáže snížit rizika infarktu a ischemické choroby srdeční (o 10 až 15 %). Po dlouhých letech se objevila antidiabetika, která významně snižují kardiovaskulární úmrtnost, a to v poměrně krátké době po nasazení léčby.
Ačkoliv je prevence tak významná, situace není v tomto směru zdaleka růžová. Řada lidí nemá vůbec povědomí, že trpí nějakou z kardiovaskulárních nemocí, neznají její příznaky, projevy. Nedaří se změnit životní styl, omezit kouření, přitom zákaz kouření v některých zemích Evropy vedl ke snížení výskytu infarktu myokardu až o 20–25 %. Odborníci upozorňují, že právě změna životního stylu hraje v prevenci nejdůležitější roli. Kdo nemá chuť běhat, měl by aspoň chodit, a když nezvládne doporučených 10 tisíc kroků denně, měl by se snažit alespoň o šest. Už na této hranici začíná být pohyb pro zdraví opravdu významný.
