Tankové pivo je v kurzu. Stále více milovníků dobrého piva dává přednost pivu točenému v restauraci přímo z tanku, kterému přisuzují znatelně lepší říz. Tanky zaručují ideální teplotu piva a omezují jeho styk se vzdušným kyslíkem, takže se nápoj hostům na stůl dostává skutečně v prvotřídní kvalitě. Brzy se k dosavadním šesti místům, v nichž se touto technologií točí svijanské pivo, připojí další dva pražské podniky.
V České republice mají tanky na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí velkou tradici. První byly – ještě na stojato – instalovány již v 70. a 80. letech minulého století, moderní tanky v současné podobě začaly být součástí některých „lepších“ restaurací od roku 1994. Pivovar Svijany se k tomuto trendu připojil v roce 2014.
Ojedinělá žlutá barva svijanských tanků respektuje tradiční barvu ležáckých tanků v pivovaru. Pětisetlitrové tanky – zpravidla tři nebo čtyři – bývají zakomponovány přímo do interiéru restaurace, dotvářejí její prostředí a dodávají jí punc místa, kde se pracuje s kvalitním, řemeslným pivem. To dále umocňuje dojem vysoké kvality, kterou hosté v podobě tankového piva také skutečně dostávají. „Hlavní výhody spočívají v kvalitě podávaného nápoje. Pivo je v tanku ve stabilnějším prostředí a zcela chráněno před oxidací vzdušným kyslíkem. Nemusí podstupovat zbytečné přečerpávání pivními cestami po pivovaru, stáčení do sudů nebo nadbytečnou manipulaci. Úplně naposledy se s atmosférickým vzduchem setkává na otevřené spilce. Ve výsledku je tak pivo z tanku logicky čerstvější a pitelnější,“ řekl k tomu svijanský sládek Petr Menšík.
Vedle většího požitku pro hosty jsou tanky výhodné také pro výčepní, kteří nemusí často přerážet sudy a mohou brát pivo bez jakéhokoli přerušení přímo z tanků. Většímu rozšíření restaurací s tankovým pivem nicméně brání minimální výtoč, která je nutná pro efektivní využití této technologie, a také poměrně značné náklady na její zřízení. Minimální měsíční výtoč kolem 40 hektolitrů je hlavním důvodem, proč jsou všechny tankové restaurace soustředěny jen ve větších městech. „Ideální je, když restaurace zvládne vytočit celý tank v průběhu pouhých tří dní, po nichž pak může proběhnout sanitace tanku a pivního vedení a výměna pivního vaku. V praxi však tato doba bývá poněkud delší, zpravidla až jeden týden,“ uvedl dále Petr Menšík.
Náklady na vybavení tankové restaurace se třemi tanky se pohybuje až kolem jednoho milionu, konečný účet je však velice individuální.
Plášť tanků bývá vyroben z nerezové oceli, mědi, výjimečně i z mosazi. Chladicím médiem dvouplášťových tanků je voda. Výměna v tanku probíhá takto: Po vyprázdnění tanku obsluha hospody vyjme polypropylenový vak („bag-in-box“), v němž bylo pivo, a tank i veškeré jeho příslušenství umyje. Poté přijedou technici pivovaru nebo specializované firmy, kteří zařízení zkontrolují, vloží do tanku nový vak, vše uzavřou a sestaví. Následně tank předtlakují na požadovaný tlak, aby pivo při plnění nepěnilo, hadice naplní vodou, aby z nich vytlačili veškerý vzduch, narazí převozní tank a pivem vytlačí vodu do odpadu. Po vytlačení piva vpustí pivo do tanku, který je tak opět připraven ke službě.
