Série článků pod názvem „Kdopak by se rocku bál?“, mapujících historii rockové hudby v letech 1956-1983, které v průběhu let 1987 – 1989 pravidelně vycházely v časopisu Gramorevue a jehož autory byli Vojtech Lindaur a Ondřej Konrád, se stala základem dnes vycházející knihy s lakonickým, avšak všeříkajícím názvem Bigbít, z pera stejné dvojice autorů. Do rodného listu knihy Bigbít by ale měly být zaneseny i další dva údaje a to konkrétně název knihy „Život na tahu aneb Třicet roků rocku“, která vyšla již v roce 1990 a která také vznikla na základě již zmiňované série článků z časopisu Gramorevue, a pak jméno televizního cyklu Bigbít, na jehož scénáři se jeden z autorů obou knih – Vojtěch Lindaur – významně podílel.
A je to právě on, kdo pro knižní vydání dopsal kapitoly zachycující léta 1984 – 1989 a zároveň pro nyní vycházející knihu Bigbít uspořádal rozsáhlou obrazovou přílohu, ve které jsou publikovány desítky unikátních dobových fotografií. Připočteme-li k tomu i fakt, že součástí knihy jsou dvě CD s raritními a především autentickými, doposud nikdy nevydanými hudebními ukázkami vztahujícími se k jejímu obsahu a tvořícími tak jakýsi soundtrack knihy, můžeme ve spojení s knihou Bigbít bez jakýchkoli okolků mluvit o plnohodnotné kronice československé rockové hudby od jejích prvopočátků až do roku 1989.
Rozhodně se však nejedná o klasickou kroniku šustící archivářskou nudou. Naopak! Oba autoři zachycují dění na scéně rockové hudby jako živý příběh a to především proto, že oba byli jeho přímými účastníky. Na otázku, co bylo při psaní knihy osobně nejzábavnější, Vojtěch Lindaur odpovídá: „Objevování, hledání a nacházení souvislostí, neboť tehdy, v druhé polovině osmdesátých let, nebyla ani tak důležitá data a letopočty nebo obsazení té či oné kapely, ale spíše zachycení atmosféry.“
Celý unikátní koncept knihy Bigbít je podtržen i grafickým zpracováním, jehož autorem je akademický malíř Karel Haloun, autor obalů mnoha hudebních nosičů samizdatových i oficiálních vydavatelství. Pro to vše by kniha Bigbít jistě neměla chybět v knihovně žádného pamětníka a milovníka československého bigbítu. A pro mladší generaci hudebních příznivců může být Bigbít naopak jakýmsi „strojem času“ pro zábavnou cestu zpět do historie.
