Karcinom prostaty – je chyba přijít pozdě

Sdílejte tento článek na Facebooku

Prostata (předstojná žláza) je součást mužského pohlavního ústrojí. Je to oválná žláza, která obepíná počátek močové trubice pod močovým měchýřem. Prostata je tvořena několika desítkami drobných žlázek, které ústí spolu s chámovodem a semennými váčky do močové trubice v její prostatické části. Mezi žlázkami je hladká svalovina, která se podílí na jejich vyprazdňování. Prostata produkuje sekret, který se vylučuje při ejakulaci, a obsahuje látky nutné pro činnost spermií. Podle WHO mělo v roce 2002 na celém světě celkem 22 milionů mužů karcinom prostaty, v témže roce 6,2 milionů mužů na toto onemocnění zemřelo. Asi dvě třetiny nádorů omezených pouze na prostatu lze trvale vyléčit. Je ale nutné přijít k lékaři včas.

Zásadní zlom do celé problematiky přinesl koncem 80. let minulého století prostatický specifický antigen (PSA), který se stanovuje ze vzorku krve. Umožňuje totiž karcinom prostaty rozpoznat již v bezpříznakovém, klinicky němém stadiu. Dříve vedly k diagnóze až symptomy (potíže s močením, bolesti z metastáz, patologické zlomeniny), které jsou typické pro pokročilé onemocnění, kdy již je místní léčba (operace) neproveditelná nebo zbytečná.

Každý nádor nemusí být zhoubný

Benigní hypertrofie prostaty (BHP)
Nezhoubné zbytnění prostaty je jedno z nejběžnějších onemocnění, zpravidla postihuje jen část přechodné zóny. Jednou z příčin vzniku benigní hyperplazie prostaty jsou změny v rovnováze pohlavních hormonů.
BHP způsobuje obtíže s močením, zpomalení a zeslabení proudu, časté nucení na močení, náhlé nucení na močení (iritace), časté noční nucení na močení, pozdější komplikací může být až neudržení moči, nebo zadržování moči v močovém měchýři.

Karcinom prostaty (CaP)
Jde o zhoubné nádorové onemocnění. Z histologického hlediska se nejčastěji jedná o tzv. adenokarcinom, tedy nádor, který vychází z buněk tvořících žlázu. Vyvíjí se obvykle v periferní zóně prostaty. Jednou z příčin, které se podílejí na vzniku karcinomu prostaty, je „nerovnováha“ hladin testosteronu. Značnou roli při jeho vzniku hrají genetické dispozice i vlivy z vnějšího prostředí.

Hlavní příznaky:

• Potřeba nočního močení

• Časté nucení na močení a potřeba močení

• Slabý proud moči

• Obtížný začátek močení

• Zdlouhavé močení

• Přerušované močení

• Nechtěný únik moči

• Odkapávání na konci močení

• Nedokonalé vyprázdnění močového měchýře

• Krev v moči (hematurie)

• Krev v ejakulátu (hemospermie)

Při včasné diagnostice CaP, kdy nádor postihuje pouze prostatu, je však obtížné zvolit správnou léčebnou strategii. Většina CaP roste pomalu a nemá tendenci metastazovat. Radikální léčba (odstranění prostaty, radioterapie a další) má totiž své negativní dopady na kvalitu života i zdravotní stav nemocného (inkontinence, erektilní dysfunkce, osteoporóza, gynekomastie, chudokrevnost, psychické změny). Neindikovaná léčba může nemocného poškodit a invalidizovat, proto se volí strategie aktivního sledování. To znamená, že léčba se odkládá do doby, kdy nádor začne růst.

U pacientů vyššího věku, u nemocných dalšími vážnými chorobami, pro něž je aktivní léčba (operace, radioterapie) zatížena neopodstatněným rizikem, se volí strategie pozorného vyčkávání a včas je nasazena léčba obtěžujících příznaků a bolesti.

Správný management léčby CaP vyžaduje dobrou spolupráci lékaře a pacienta, kdy je odborník rádcem nemocného, který má ve volbě způsobu léčby konečné slovo.
K včasné diagnostice v budoucnosti přispěje i zjednodušení screeningové metody, kdy bude možné zjistit určitou pravděpodobnost CaP ze vzorku moči.

Sdílejte tento článek na Facebooku